Vodní dýmka - popis, obrázek, škodlivost, informace

 

Základní části vodní dýmky jsou: váza, tělo, korunka a hadice. Nejvrchnější část je tvořena korunkou a překryvá se alobalem, pod kterým je umístěna tabáková směs. Na alobal se uloží uhlík a zapálí se. Kouř se nasává skrze hadici, což vyvolá v dýmce podtlak, který přivádí do dýmky vzduch. Vzniklý tabákový kouř proudí do vázy, zde probublává skrze vodu, ochlazuje se a poté proudí do hadice odkud jej kuřák vdechuje.

Slangově se vodní dýmka označuje zejména jako šíša nebo vodnice.

Dnes je možné zakoupit tabákové směsi nejrůznějších příchutí (jablko, meloun, citrusy,kola, karamel...), což dělá vodní dýmku u mladých lidí ještě atraktivnější. Je však třeba vzít v úvahu, že pro dosažení dané příchutě jsou do směsi přidány další chemické látky, které k nezávadnosti kouře rozhodně nepřispějí.

 

Mezi uživateli vodních dýmek panuje přesvědčení, že z ní nemůže vzniknout závislost. Pokud kouř v dýmce pochází z tabákové směsi, tak je v tomto kouři vždy obsažen nikotin. Přestože je množství nikotinu částečně sníženo průchodem kouře přes vodu, jedná se o dostatečné množství nato, aby vyvovalo závislost na tabáku.

Zvláště u mladistvých, kterým stačí pro vznik závislosti menší množství nikotinu, byl pozorován dřívější vznik této závislosti. V počátku závislosti nutí kuřáka vdechovat z dýmky více kouře, aby obdržel dostatečnou dávku nikotinu, takže vdechuje ještě více škodlivin. Zpravidla tato situace končí předchodem na kouření cigaret (vodní dýmka je poměrně složitým zdrojem nikotinu a nelze ji s sebou všude brát).

 

Beztabákové směsi jsou většinou tvořeny ochucenou melasou. Narozdíl od tabákové směsi, u beztabákové výrobce nemusí uvádět přesné složení ani obsah vybraných škodlivin a není tedy snadné porovnat jejich škodlivost. Předpoklad odborníků je však takový, že obsah škodlivin u těchto směsí není nižší.
 

Vodní dýmku lze kouřit ve společnosti (sdílet jednu VD) nebo samostatně, jedna seance trvá v průměru 50 min. Příprava VD není složitá. Skleněná váza se zčásti naplní vodou, tělo se utěsní, do hlavy VD se dá tabáková směs, ta se může přikrýt hliníkovou fólií (alobalem) s otvory a na ni se dá uhlík, který se posléze zapálí. Hliníková fólie slouží k tomu, aby se uhlík nedostával do styku s tabákem a aby se zmenšilo množství uhlíkového popela ve vdechovaném kouři. Kuřák po zapálení uhlíku šlukuje skrz hadici a náústek, ve skleněné váze tvoří podtlak, který se přenáší do hlavy VD a do vázy je natahován vzduch skrz uhlík a tabákovou směs. Kouř probublává vodou ve váze, ochlazuje se a poté je nasáván do náústku.